Politický a volební systém ČR
Parlamentní zastupitelská demokracie
Český politický systém je parlamentní reprezentativní demokracie, která umožňuje občanům volit zástupce, aby rozhodovali jménem nich.
Tři větve moci
Zákonodárná větev (hlasuje o zákonech)
=
Parlament
V České republice:
Poslanecká sněmovna (Sněmovna)
Senát
Výkonná větev (provádí zákony)
=
Vláda
V České republice:
Prezident
Premiér a vláda
Soudní větev (hodnotí zákony)
=
soudy
V České republice:
Ústavní soud
Nejvyšší soud
Nejvyšší správní soud
Nižší soudy
Parlament
Poslanecká sněmovna
- 200 členů zvolených na čtyřleté období
- systém proporcionálního zastoupení
- minimálně 5% hlasů pro získání křesel (tento práh mírně výhoduje větší strany)
- primární legislativní orgán (schvalování zákonů, schvalování rozpočtů a ratifikace smluv)
Složení senátu
- 81 členů sloužících šestileté funkční období
- třetina křesel je volena každé dva roky (viz obrázek níže)
- senátoři zastupují 81 individuálních volebních obvodů
- dvojkolový většinový volební systém
- více nezávislých (nezařazených k žádné straně) členů
- méně silný než Sněmovna reprezentantů (některé pravomoci na změnu ústavy, schvalování mezinárodních smluv)
- funguje jako kontrola Sněmovny reprezentantů
Vláda
Prezident
- Hlava státu
- volen v systému přímé volby ve dvou kolech
- volen na pětileté období s maximem dvou volebních období
- jmenuje premiéra
- může vetovat zákony
- reprezentuje Českou republiku mezinárodně
- navrhuje a jmenuje klíčové úředníky
Aktuální prezident, zvolený v roce 2023, je Petr Pavel.
Premiér
- Šéf kabinetu
- spravuje vládní operace a celkový směr administrativy
- disponuje významnou autoritou (navrhování zákonů, řízení rozpočtu a koordinace práce ostatních vládních orgánů)
- základní v utváření domácí a zahraniční politiky a reagování na národní problémy
Aktuálním premiérem je Petr Fiala (ODS).
Jak předseda vlády tvoří kabinet
- kabinet potřebuje podporu alespoň 101 členů Poslanecké sněmovny
- po volbách do Poslanecké sněmovny se lídr strany s největším počtem křesel pokouší sestavit kabinet
- jelikož žádná strana obvykle nezíská většinu, musí vyjednávat s ostatními stranami, aby získala podporu pro vládní program (koaliční dohoda)
- pokud jsou jednání úspěšná, program projde hlasováním Sněmovny
- Prezident poté formálně jmenuje premiéra a jeho navrhované členy kabinetu
Aktuální vláda je koalicí SPOLU a STAN. SPOLU je samo o sobě koalicí a skládá se ze tří samostatných politických stran: ODS, TOP09 a KDU-ČSL. Strany SPOLU se zúčastnily voleb v roce 2021 jako jeden seznam. Tím, že vystupovali jako jedna strana s jedním lídrem, se jim podařilo porazit druhou největší stranu, ANO, a získali tak příležitost sestavit vládu.
Vláda: Strany, lidé a role
Počet ministrů za stranu a význam konkrétních funkcí závisí na počtu křesel, která strana má v parlamentu/přidává do koalice.
ODS
- Petr Fiala – Premiér
- Zbyněk Stanjura – Ministr financí
- Pavel Blažek – Ministr spravedlnosti
- Martin Baxa – Ministr kultury
- Jana Černochová – Ministr obrany
- Martin Kupka – Ministr dopravy
KDU-ČSL
- Marian Jurečka – Ministr práce a sociálních věcí
- Marek Výborný – Ministr zemědělství
- Petr Hladík – Ministr životního prostředí
TOP09
- Vlastimil Válek – Ministr zdravotnictví
- Marek Ženíšek – Ministr pro vědu a inovace
STAN
- Vít Rakušan – Ministr vnitra
- Petr Kulhánek – Ministr pro místní rozvoj
- Lukáš Vlček – Ministr průmyslu a obchodu
- Mikuláš Bek – Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
- Martin Dvořák – Ministr pro evropské záležitosti
Nezávislý
- Jan Lipavský byl členem strany Piráty, která byla součástí vlády až do října 2024. Poté, co Piráti opustili koalici, zůstal v ní jako nezávislý.
Parlament a vláda: Dynamická spolupráce a opozice
Prezident a Premiér
Většina v Senátu
Nová vláda nemá vždy většinu v Senátu kvůli jeho specifickému volebnímu cyklu, který produkuje různé politické dynamiky. Nedostatek podpory Senátu komplikuje vládnutí a vyžaduje širší jednání se senátory a větší kompromisy ohledně navrhovaných zákonů a nařízení, aby se získala ad-hoc většina pro každý jednotlivý návrh.
Dynamika vícestranných vztahů a koalic
Soudy
Soudní struktura
Soudní větev Česka hraje klíčovou roli:
- v udržování právního řádu
- v interpretaci zákonů
- v zajištění, že činnosti ostatních větví vlády jsou v souladu s ústavou země.
Je to:
- nezávislá entita
- strukturovaná tak, aby zaručovala spravedlnost, nestrannost a spravedlnost.
Odpovědnosti:
- rozhodování o sporech
- ochrana individuálních práv
- poskytování kontrol a vyvážení výkonné a zákonodárné větve.
Ústavní soud chrání ústavnost zákonů a působí jako strážce české ústavy. Skládá se z 15 soudců navržených a jmenovaných prezidentem, se schválením Senátu, na 10 let. Ústavní soud může zrušit zákony nebo výkonné akce, které shledá neústavními, a chránit ústavní práva občanů.
Nejvyšší a Nejvyšší správní soudy jsou nejvyšší v české soudní hierarchii. Nejvyšší soud se zabývá občanskými a trestními případy. Nejvyšší správní soud se zaměřuje na administrativní otázky a řeší spory mezi občany a státem.
Kromě toho se Česko účastní širšího evropského právního rámce, který umožňuje jeho občanům odvolat se k Evropskému soudu pro lidská práva, když jsou vyčerpány vnitrostátní opravné prostředky.
Soudnictví Česka také zahrnuje krajské a okresní soudy, které se zabývají případy na místní a střední úrovni. Soudci jsou jmenováni prezidentem na doživotí, což zajišťuje jejich nezávislost.
Výzva: Korupce
Česko se v roce 2023 umístilo na 41. místě v globálním žebříčku Transparency International’s Corruption Perceptions Index (CPI). Korupce v Česku zůstává trvalým problémem, který ovlivňuje politiku na všech úrovních – místní, regionální a národní. Zneužívání veřejných prostředků, úplatkářství a podvodné nákupní praktiky jsou běžné, přičemž politici a podnikatelské elity často zneužívají dotace EU.
Nárůst vlivu oligarchů komplikuje politickou krajinu, když využívají své obchodní impérium k zajištění výhodných politik a finančních výhod během své vlády. Vysokoprofilové korupční skandály otřásly vládou, často odhalují úplatkářství, střety zájmů a zneužívání moci.
Ačkoli Česko učinilo určitý pokrok v řešení korupce, nedostatek komplexních veřejných dat o počtu korupčních případů za rok zdůrazňuje potřebu větší transparentnosti a systematického hlášení. Veřejná frustrace zůstává vysoká, protože mnoho lidí vnímá právní systém jako pomalý a selektivní v trestání korupce na vysoké úrovni, což zdůrazňuje potřebu silnějších institucionálních reforem.